Kresby Pavla Matušky s originálními pointami, seriózní a nemluvné jako autor sám, jsem poprvé zaregistroval někdy v 80. letech v Dikobrazu. Zanedlouho se pak stal součástí naší skupinky kreslířů okolo poslední stránky Mladého světa, redigované Stanislavem Holým.
Nescházeli jsme se často, Pavel je Východočech, ale jeho humorné a absurdní situace, do kterých uváděl své vyvalené kreslené strýce, mi byly blízké.
V té době se naše kresby začaly setkávat i na stránkách Nebelspalteru, švýcarského humoristického týdeníku, který tehdy představoval evropskou kvalitu. Oceňoval jsem, že Pavel rozšiřuje svůj záběr - například o sérii portrétních karikatur slavných osobností, vyvedených lehce kolorovanou kresbou, u některých technikou litografie.
Čas trhl (železnou) oponou, i tou humoristickou, a paradoxně skončila příležitost setkávat se na stránkách zmíněných časopisů. Mladý svět zrušil vtipy na zadní straně, snad ve prospěch inzerce, a z Nebelspalteru se stal satiricko-komunální měsíčník.
Proto jsem nedávno s radostí přijal pozvání na Pavlovu výstavu v Praze a zjistil, že se vrhl také na malování, což i mně je blízké. Těmito několika řádky chci popřát Matuškově monografii úspěch a autorovi i nám radost z jeho další tvorby.

Jiří Slíva 
výtvarník-karikaturista